Ilona a Stefano se brali na podzim v Orlických horách. Polovina hostů přijela z Itálie, polovina z Česka, a já jsem celý den poslouchal, jak se Italové smějou, že tomuhle říkáme hory. Asi mají pravdu. Ale bylo to hezky.
Ráno v Kozím chlívku
Ráno byla na trávě před penzionem Kozí Chlívek v Deštném ještě jinovatka. Uvnitř dřevo, teplo, děti nalepené na okně a v podkroví klidné chystání. Ilona a Stefano se viděli už ráno, bez velkého ceremoniálu, prostě se potkali na pokoji.
Dřevěné prstýnky, kytice ze suchých květin a šípků, kožíšek místo závoje. Všechno bylo jednoduché a sedělo to k nim.
Obřad v kostele na kopci
Obřad byl v kostele sv.Matouše, který stojí na kopci nad údolím. Uvnitř oprýskané zdi, zbytky fresek, dřevěné lavice a smyčcové kvarteto. Venku slunce, holé stromy a výhled na Orličky.
Nevěsta přišla ze světla ve dveřích, prstýnky ležely na mechu a farář se usmíval prakticky celou dobu. Po obřadu místo rýže létalo podzimní listí, což mě bavilo asi nejvíc z celého dne.
Pak přípitek u jejich campingové dodávky, slivovice, prosecco, objímání. A s novomanžely krátká procházka kolem kostela a zbytků starých zdí. Portréty jsme fotili přímo tam, kde se brali, bez přejíždění. Pár minut, pár kroků a hotovo. Obzvlášť na podzim kdy jsou dny už celkem krátké je to takhle myslím úplně nejlepší.
Hostina, kartičky a jelení Wellington
Zpátky v Kozím chlívku na ně čekaly české zvyky, které Italové viděli poprvé. Rozbitý talíř a zametání střepů, sklenice na vzkazy s nápisy „za měsíc“, „za rok“ a „za deset let“.
Celé odpoledne provázely kartičky ve dvou jazycích. „La nonna balla meglio di tutti“, „Děda zpívá nejlíp“, „Malá svatba, velké emoce“. Jedna byla i „Un brindisi al fotografo“, takže jsem si připil i já.
A pak jídlo. Na Italské svatbě samozřejmě jídlo bylo velké téma a místní kuchař odvedl fantastickou práci, rozhodně můžu tuto restautaci doporučit i na výlet. K asi tak třetí večeři se najednou objevila jelení svíčková udělaná jako Wellington, maso v těstě krájené přímo před hosty. Upřímně, zdá se mi o ní doteď. Kdo plánuje svatbu v Orlických horách, ať se na ni v Kozím chlívku zeptá.
První tanec, vyhazování nevěsty, házení kytice a tancovalo se do noci. Italové možná pořád nevěří, že máme hory. Ale na svatbu v Orličkách by podle mě jeli znova.
