Rodina má na svatbu jiný názor?
Máte jasnou představu. Menší svatba, statek nebo zahrada, obřad až odpoledne, raut místo hostiny, žádné svatební hry. Pak to řeknete doma a začne to. „Takhle to nejde.“ „Tohle se nedělá.“ „Tohle musíš.“ „Tam přece nepojedem.“ A tak dál, a tak dál.
Nemám na to žádnou zaručenou metodu, ale mám jeden jednoduchý tip, který často zabere líp než dlouhé debaty u nedělního oběda.
Oni nejsou zlí
Rodiče, babičky, tety, ti všichni vám chtějí pomoct. Chtějí pro vás to nejlepší a je to pro ně taky důležitý den. Někteří se na něj těší dýl než vy.
Jen mají v hlavě svatby, na kterých byli oni. Obřad ve dvanáct, polívka, svíčková, dort, čepení. Když pak přijdete s tím, že židlí bude míň než hostů, jídlo bude na rautu a obřad až ve čtyři, je jasné, že se ozvou. Je to jen starostlivost. A často taky pocit, že by měli nějak přiložit ruku k dílu, jen zatím nevědí jak.
Proč nefunguje „nic neřeš“
Nejjednodušší je to utnout. „Mami, prosím tě, nic neřeš, my si to uděláme sami.“ Myslíte to třeba i dobře, nechcete rodiče zatěžovat…
Jenže na druhé straně to často zazní jako „o tvou pomoc nestojíme“. A člověk, který chce pomoct a nesmí, nepřestane. Rady pak chodí dál, jen trochu z boku, po telefonu, přes tetu, přes babičku. Vy se bráníte, oni se cítí odstrčení a až do svatby to někde na pozadí pořád jiskří.
Dejte jim jeden konkrétní úkol
Místo „nic neřeš“ zkuste „tohle bys mohla vyřešit ty“. Jeden úkol, klidně dva nebo tři, to je jedno. Hlavně něco konkrétního, s jasným začátkem a koncem, co budou mít celé na starosti a z čeho budou mít radost.
Pár nápadů, co na svatbách funguje:
Koláče nebo cukroví. Klasika, kterou babičky umí nejlíp. Jen se domluvte na množství, sladkého bývá na svatbách spíš moc než málo.
Kytky a výzdoba ze zahrady. Kdo má doma záhony, ten ví, co v době svatby kvete.
Pití. Domácí slivovice, víno od známého vinaře, nebo jen pohlídat, aby měli hosté v horku dost vody.
Ubytování a doprava pro příbuzné. Kdo kde spí, kdo koho veze, kdo vyzvedne babičku.
Péče o starší hosty. Aby měli kde sedět, v klidu a ve stínu.
Důležité je, aby to byl opravdu jejich úkol. Když jim ho dáte a pak ho za nimi budete předělávat, je to horší, než kdybyste jim ho nedali vůbec. Takže když teta upeče jiné koláče, než byste upekli vy, jsou to prostě tetiny koláče. A budou dobrý!
Zbytek pak nechají na vás
Když má někdo svůj kousek svatby, přestane mít potřebu mluvit do všeho ostatního. Má co dělat, cítí se užitečný a na svatbě pak hrdě nosí podnosy s koláči, které upekl. A vy máte klid na to, abyste si zbytek udělali po svém.
Většinou to takhle funguje. Ne vždycky a ne u každého, ale i tak je to lepší začátek než tichá domácnost až do obřadu.
Je to vaše svatba. Ale klidně může být i trochu jejich.