Jak vyfotit zlobivé děti na svatbě?

Povíme si o dětech na svatbách, na rodinných focení a prostě tak nějak obecně o malých dětech všude kolem nás. Děti na svatbách jsou totiž super! Nikdo není víc bezprostřední a upřímný než právě děti. Na nic nečekají a hned si začnou svatbu užívat po svém, zatímco dospěláci sedí jako pecky a čekají na třetí tatarák. Děti se baví. Ano na některé svatby se děti nehodí a je skutečně lepší je nechat doma, vždy to chce dobře promyslet. Hodně udělá prostor svatby, ale obecně děti na svatbách jsou fajn. Na těch svatbách, které já nejčastěji fotím.

Co když děti zlobí?

Děti nezlobí. Možná dělají to, co vy zrovna nechcete a co vám zrovna nevyhovuje, ale to není zlobení. Mám namysli hlavně děti do tří let, ty teď nejvíc řeším a nejvíc nad nimi přemýšlím, protože takovou opičku máme taky doma. Děti nezlobí. Zlobí rodiče. Děti si mají hrát a tak si hrají. Že vy zrovna chcete hodinu a půl sedět na svatbě u stolu není tak úplně jejich problém, takhle malé děti to nechápou. Není to zábava ani hra. A děti si mají hrát. Na hodně formální svatby je pak skutečně asi lepší malé děti nebrat. Naopak na uvolněné venkovské letní svatby jsou děti boží, ale nechtějte po nich ať někde hodinu sedí. Vtip je totiž v tom, že ani vy nemusíte někde hodinu sedět, pojďme dělat ty svatby trochu víc na pohodičku, v pohybu, na trávě…

Blog: Svatba bez židlí, svatba bez nudy

Focení portrétů s dětmi

Určitě s nimi budete chtít na svatbě nějakou fotku, ale nenuťte je do toho. Zaprvé děti mají někdy ze svatby víc fotek než nevěsta (no to asi ne, ale skoro…), takže hrotit tu jednu napózovanou někde u křoví je už skoro zbytečný, ale je mi to jasný, chcete fotku kde budete všichni spolu.

Tak to zvládneme nějak citlivě. Pokud vytáhnete děti z herničky a postavíte je vedle sebe před fotografa a ještě se budete všichni překřikovat “tam se dívej”, tak to nebude fungovat. Zaprvé nechápou proč ze super herničky mají teď někde stát a koukat na toho pána, zadruhé spíš budou koukat na vás pokud budete mluvit, vy budete říkat “tam se dívej”, oni budou ještě víc koukat na vás… takže jinak.

Vy se koukáte do foťáku a usmíváte se, nemluvíte, prostě vy se vyfoťte jak chcete, to je první krok. Druhý krok je, že v záběru budou děti. Podle věku a velikosti, máte je v náručí, nebo s nimi sedíte na trávě… posaďte si je na hlavu, nebo je nechte sedět na motorce, prostě pokračujte s nimi v nějaké hře. Nebo je chyťte za nohy hlavou dolů, to je taky bude bavit. Fotka to bude rozhodně lepší než záběr když všichni říkáte “tam se dívej”, máte otevřený pusy, rukama ukazujete na foťák a dětem je to stejně jedno. Do jejich světa tahle činnost prostě nezapadá. U malých dětí je podle mě úplně jedno jestli se na takové fotce dívají do foťáku, nebo na maminku, nebo po letadlech. Buďme rádi, že je tím focením nerozbrečíme. Kam se dívají je jedno.

Rodinné focení

Odbočím k rodinným focením obecně, to je totiž to stejný, jen už to není jen jedna fotka, ale celé série. Držet násilím děti v ateliéru s povelem “tam se dívej” je prostě blbost. To nedělejte. Sice je tu pár fotografů, kteří i v ateliéru umí děti fotit, ale většinou je to prý celkem stresík a osobně bych se tomu vyhnul. Pojďme fotit ven, na hřiště, do lesa, do zoo, nebo k vám domů, tam kde si děti můžou hrát, focení bude víc o zábavě a momentkách. Klasický portrét se tam taky zvládne vyfotit, ale bude to někde uprostřed té hry a výletu, nebude to na něm postavené.

Když se s dětmi nepovede vymyslet nějaký venkovní nápad, vždy se dá fotit doma v jejich pokojíčku. Což je ale zase tak osobní, že potřebujete fotografa se kterým už se znáte a bude to v pohodě. I pro tohle je super, že se potkáváme opakovaně, nejdřív vyfotím svatbu, pak narození miminka a za rok klidně dětskou oslavu narozenin, každé další focení je ještě osobnější a pro vás i pro děti víc v pohodě.

Ukázka: Rodinné focení

Jak je to s tím zlobením? Zlobí děti?

Podle mě ne, a nejen podle mě, ale hlavně i podle podcastu 13 hříchů rodičovství, který si pusťte co nejdřív. Až bude dětem víc jak tři roky, začne být pozdě… Děti nezlobí, jen možná dělají něco jiného než zrovna potřebujete.

Když třeba chlapeček vezme kladivo a rozmlátí vám světla u auta, není to jeho chyba. Kladivo-auto-dítě-bez-dozoru, tady někdo nevěnoval svému dítěti pozornost a je to 100% chyba rodičů.

A nemusí to být takový extrém, stačilo když nám před pár dny v restauraci stáhl tác s pitím ze stolu, polil mobil, kalhoty, podlahu a ještě jsem zůstal bez pití. To není zlobení on chtěl pomáhat s tácem mamince, protože jsme se o tom před chvíli bavili. Ani ještě neví, že takovou věc neunese, jednoduše moje chyba, od něj akorát pomoc a hra která se nepovedla. Potkávám při focení hodně dětí a začínajících rodičů, hodně se o tom všem bavíme, hodně toho pozoruji a prostě můžu říct, že děti nezlobí. Říkal jsem si to tak nějak obecně už dlouho, ale až ten zmíněný podcast mi to potvrdil a hlavně je tam skvěle vysvětlené co děti skutečně potřebují (pozornost, láska), co jim ubližuje (nepozornost) a jak je něco naučit/odnaučit (pozornost/ignorace). Pusťte si to :)