Jak jsme fotili svatební editorial v Mosilaně

Jak jsme fotili svatební editorial v Mosilaně

V albu můžete vidět cca 40 fotek z tohoto focení, co jim ale předcházelo, jak jsme to všechno vymýšleli, na kolik jsem fotil foťáků a jak probíhal postprocess? Pokračujte ve čtení.

a49.jpg

Focení jsme začali vymýšlet někdy v srpnu, když za mnou stylistka Martina Franková přišla s tím, že by chtěla nafotit skoro úplně průhledný svatební šaty. Klidně nějak rychle, jednoduše, jako rychlou inspiraci na Instagram. Jenže proč to dělat jednoduše, když si s tím můžete hrát :)

Vymyslel jsem to takhle:

Průhledný šaty - svoboda - příroda - jungle - útěk pryč
Průhledný šaty - lehkost - bezstarostnost - sebevědomí
Průhledný šaty - odvaha - nahota - provokace - exhibice - veřejnost - město

Prvně jsem chtěl holku s klukem posadit na Harley Davidson, kluka v džínách a vestě, holku v těch průsvitných šatech a nechat ujet z města. Jenže nebyla motorka a hlavně začínal podzim a nic moc počasí. K tomu se ale vrátím později!

Druhý nápad už byl bez kluka, jen samotná holka v průsvitných šatech s prádlem někde na veřejnosti v ostrým světle v pořádným davu a k tomu několik ostrých portrétů v nějakým brownfieldu laděných do takový trochu USA stylu. Tohle jsme v říjnu už chtěli fotit, ale nevyšla nám modelka na naplánovaný termín focení a pak už se začalo hodně ochlazovat a ostrý slunko už moc nehrozilo…

Třetí nápad už vidíte na fotkách, zůstali jsme v brownfieldu, ale našli jsme interiér a místo velkého davu jsme si spíš hráli s prázdným prostorem. 

2017-11-19_0002.jpg
2017-11-19_0005.jpg
2017-11-14_0005.jpg

Protože jsme fotili až v listopadu a už byla docela zima, doplnila Martina šaty ještě o luxusní italský vlněný kabát z obchodu My Wardrobe a samozřejmě nesměla chybět sezónní kytice z brněnského květinářství Kvítí z lesa.


Na focení jsme si vybrali ruskou modelku Alinu, která svým charisma fotky posunula ještě o kousíček jinam, než jsme původně zamýšleli, za což jí patří velká poklona.

2017-11-19_0003.jpg

Pentax

Protože se nám focení trochu posunulo, stihl jsem si do té doby koupit středoformátovou zrcadlovku Pentax 645N a začít zase fotit i na kinofilm s Pentax Super Program A. Bylo jasný, že obojí na tohle focení musím vzít. Zvažoval jsem nechat digitál úplně doma, ale zatím filmu (a hlavně sobě při focení na film) ještě tolik nevěřím a u projektu kde na mě spoléhá tolik lidí to digitální zálohu chtělo. Zpětně ale vidím, že kdybych fotil jen a pouze na film, stálo by to za to! Takže třeba příště.

2017-11-19_0004.jpg
2017-11-19_0006.jpg

Kinofilm jsem si aktuálně nejvíc oblíbil Kodak Gold 200, který je na focení lidí báječně univerzální. Středoformát nechávám černobílý kvůli skenování a tady je můj favorit Ilford XP2 což je černobílý film, který se vyvolává stejně jako barevný (procesem C41). Film je to skvělej, má iso400 s velmi příjemným šumem, takže pro mě ideální volba. 

Při focení jsem tedy střídal 3 foťáky, některé nápady jsem vyfotil na všechny tři, něco jen na film, něco jen na digitál, byla to celkem sranda a dá se to takhle mixovat, jen se z toho pak člověk nesmí u počítače zbláznit.

2017-11-19_0007.jpg

Na focení jsme si vybrali prostor Mosilana Hub, kde se dá snadno domluvit pronájem prostor a pohodové focení ve velké hale s fantastickýma oknama, plus před halou je dobrá chodba a pak i exteriéry by se daly šikovně použít, no my jsme si hráli hlavně u oken.

2017-11-19_0008.jpg
2017-11-19_0009.jpg


Postprocess

Nejjednodušší je to s kinofilmem, stačí nechat vyvolat, nechat naskenovat a je hotovo. Což mě baví neuvěřitelně :D
Už jsem vám říkal, že radši někde mrznu s foťákem v ruce, než pak sedím u počítače? Je to tak, prostě focení mi dodává šíleně moc energie, počítač už je pak prostě nutnost, která se musí odmakat. Takže kinofilm je čistá radost. 

2017-11-19_0010.jpg

Kodak Gold se tady ukázal jako ideální volba, sám je trochu do zlatova, k tomu se přidala polojasná obloha s teplým odstínem a navíc protější stěna u oken byla z červených cihel, což taky ještě trošku posunulo celkové barvy a udělalo moc pěknou pleťovku. Jindy bych klidně kinofilm ještě ladil v počítači, tady jsem do těch fotek vůbec nesahal a nechal tak, jak vylezly ze skeneru (AZ-foto.cz).

vlevo: film, vpravo: digitál

vlevo: film, vpravo: digitál

Bylo tedy jasný, že digitál budu chtít upravit tak, aby fotky vypadaly podobně jako z filmu. Nebylo to úplně snadný, ale myslím, že se to povedlo :)
Hlavně šlo o vyladění nízkého kontrastu, tónování světel a stínů a posouvání úplně všech šoupátek v Lightroomu...

vlevo raw, vpravo výsledná fotka

vlevo raw, vpravo výsledná fotka

A na závěr tu máme lahůdku ve formě černobílýho středoformátu. Svitek jsem nechal vyvolat v labu, k tomu se doma teprve chystám, ale skenovat jsem ho nenechal, protože oproti kinofilmu je to výrazně dražší. Takže co s tím? 

 

2017-11-19_0014.jpg

Potřebujete

Zrcadlovku, makro objektiv, stativ, externí blesk, lampičku, černou látku, misku z mléčnýho skla a krabici od toneru. Krabici trochu rozřežete, na jednu stranu dáte blesk, rozptýlíte ho mléčným sklem, na druhou foťák s makro objektivem, doprostřed uchytíte film, zezadu ho nasvítíte lampičkou kvůli ostření, vše překryjete černou látkou kvůli odrazům a film vyfotíte. 

2017-11-19_0015.jpg

Za 3 hodiny máte film naskenovaný.

Pak v Lightroomu invertujete černou a bílou pomocí křivek a dál už s fotkou pracujete celkem normálně, dokud se vám její kontrast a tóny nelíbí.

1. sken negativu 2. invertovaná černá - bílá 3. zvýšený kontrast a další úpravy...

1. sken negativu
2. invertovaná černá - bílá
3. zvýšený kontrast a další úpravy...

Vypadá to jako úplně hloupá práce, ale vlastně mě to hodně bavilo a byl to krásný relax, takže určitě bude pokračování...

2017-11-19_0017.jpg
2017-11-19_0018.jpg

Na závěr stačí fotky protřídit, vyretušovat pár fleků na zdi a nějaký nepořádek, v asi deseti vlnách promazat ty co jsou navíc, seřadit nějak rozumně a napsat tenhle text. Hotovo.